Historie MLK

Malý letní kurz píše svou historii. První ročník se konal v roce 2004.  Dojmy z minulých ročníků v obrazech i slovech najdete na této stránce.

O Malém letním kurzu 2016

O Malém letním kurzu 2015

O Malém letním kurzu 2014

IMG_1893IMG_1839IMG_1885IMG_1880

O Malém letním kurzu 2013

9259316806_d77370e0ff_z 9259093912_2de490e45b_c 9258655760_d6982a3bb0_c9259620538_abb5591206_c

O Malém letním kurzu 2011

 

O Malém letním kurzu 2010

O Malém letním kurzu 2009

O Malém letním kurzu 2008

Nechte se unést dojmy z Malého letního kurzu v roce 2008… (klikni pro video)

video_01

 

 

 

 

O Malém letním kurzu 2007

6120_l32_l35_l

O Malém letním kurzu 2006

p1050876p105073300-08300-042

O Malém letním kurzu 2005

271261131101

Markéta Blažejovská

V prvních červencových dnech se 200 buddhistů z celé republiky sjelo na druhý ročník Malého letního kurzu v Těnovicích. Malý letní kurz je meditační soustředění, které nevedou vysocí lamové, ale cestující učitelé. Praktikující se sešli na neustále vylepšovaném retreatovém pozemku poblíž Plzně. Do Těnovic jsem jela poprvé a na základě popisů zkušenějších kamarádů jsem očekávala větrnou náhorní plošinu – realita byla o něco méně větrná a o něco více zaplněná myšími dírami. Těnovický pozemek je pěkná rozlehlá louka ohraničená lesem. Barevné praporky s mantrami vlající nad vstupem ale napovídají, že tady bude příroda využita jinak, než bývá zvykem. Při večerním příjezdu nám už zdaleka udával směr svítící meditační stan, který byl na těnovické planině postaven. Ve větší blízkosti k nám z reproduktorů doléhal i hlas cestujícího učitele Radka Růžičky. Ve své úvodní přednášce se věnoval meditaci v Diamantové cestě buddhismu – hlavní náplni následujících pěti dní. Celkem jsme meditaci věnovali dvě tříhodinová sezení denně. Těnovický pozemek nabízí široké spektrum míst vhodných pro meditaci. Krásná louka posloužila „poklonářům“ a pověstnou těnovickou skálu navozující atmosféru himálajských jeskyní využili kamarádi, kteří se připravovali na phowu. V prostorném meditačním stanu se usídlil většinový Dordže Sempa spolu s menšinovým Darováním mandaly a Meditací na učitele (skt. gurujóga). Na ty, kteří rádi dělají poklony ve stínu, a na nováčky s Krátkým útočištěm zbyla těnovická gompa. Já jsem se tam ráda usadila, zaprvé protože je to krásná meditační místnost s mnoha francouzskými okny a zadruhé protože se mi ještě nikdy nedařilo říkat mantry tak svižně, jako když kolem mě dělalo patnáct přátel poklony. Intenzitu těchto meditačních sezení dokazuje i počet manter, které byly odříkány za celou délku kurzu – pokud sečteme mantry všech jednotlivých praxí, dojdeme k číslu 254 559! Večery byly zasvěceny přednáškám cestujících učitelů. Po Radkovi přišel na řadu Roman Lauš s Jednáním bódhisattvy a v neděli přijel polský učitel Daniel Wysocki. Ten po přednášce na téma Vztah učitel a žák v Diamantové cestě přidal i několik velmi inspirujících zážitků ze svých setkání s lamou Olem Nydahlem. V pondělí večer nastal čas na otázky a odpovědi – zvědavým praktikujícím byli k dispozici tři cestující učitelé, kteří jako vždycky odpovídali jak na konkrétní otázky k praxi, tak na mnohdy kuriózní dotazy týkající se běžného života. Cyklus přednášek zakončil v úterý Jakub Kadlec přednáškou na téma Praxe Karma Kagjü. Komorní kurz, kde se až na pár slovenských přátel sešla ryze česká sangha, se stal ideální příležitostí ke zmapování celoročního rozvoje a naplánování dalších projektů a aktivit. Sobotní odpoledne bylo věnováno setkání center, kterých je v České republice celkem 40. Přátelé z větších i menších měst po celé zemi se představili a informovali o svých úspěších a plánech do budoucna. Ačkoli rozdíly mezi jednotlivými centry jsou mnohdy velké – co se týče počtu praktikujících i velikosti centra – aktivita a snaha neustále se zlepšovat je společná pro všechny. Ti, co se zúčastnili workshopů probíhajících v přestávkách mezi sezeními, nahlédli do dílen bódhisattvů starajících se o meditační kurzy, překlady, vydávání knih a další prostředky, díky kterým máme všichni možnost setkávat se s dharmou. Každý nováček cítící nadbytek se mohl do všech těchto aktivit zapojit. Protože praxi bylo zasvěceno 9 hodin denně a den jich má 24, česká sangha si užila i fotbalový zápas, koupání v nedalekém lomu a hlavně denní posedávání a noční křepčení u Buddhabaru. Proslulé Kagjü-party začínaly po večerních Třech světlech prezentacemi center, fotek nebo filmů na plátně umístěném u baru. Nejvyšší účast zaznamenala tombola ve prospěch olomouckého centra. Všichni neohrožení kamarádi toužící po hlavní ceně – letu balónem si nakoupili losy a doufali ve výhru. Protože spousta vedlejších cen zaplnila třetinu barového pultu, s prázdnou nakonec odešli snad jenom ti, co se zapřeli. Ne všechny ceny byly totiž stejně atraktivní – legrační kýčovité sošky se méně pobavení výherci snažili udat ještě během dalších dnů. Obzvláštně úspěšná ale byla dražba požehnaného vína. Party potom pokračovaly divokým tancem až do páté hodiny ranní. Znovu se potvrdila i výhodná poloha těnovického pozemku. Z výšky těnovické skály totiž noční hudba nedoléhala k sousedům v okolních vesnicích, nikdo si nestěžoval. Počasí bylo velmi různorodé. Zažili jsme vedra, kdy si četní praktikující užívali poklony venku na trávě a v plavkách, ale i vítr a déšť, kdy jsme seděli v meditačním stanu zabalení do svetrů, bund i spacáků. Ať už bylo ale počasí jakékoli, atmosféra byla vždycky radostná. Myslím, že všichni zúčastnění si příští léto Malý letní kurz rádi zopakují, a zasadí tak do mysli další dobré dojmy. Na třetí ročník MLK, který se bude konat od 4. do 9. 6. 2006, jsou všichni zváni už teď!

O Malém letním kurzu 2004

dscf0352dscf0349dscf0277dscf0040

Meditační centrum v Těnovicích je od roku 1999 jedním z evropských retreatových center buddhismu Diamantové cesty, která slouží k pořádání celoročních buddhistických akcí – přednášek, meditačních víkendů a velkých letních kurzů. Každoročně se na kopec nedaleko Plzně sjede řada buddhistů z Česka, Německa, Polska, Slovenska a dalších zemí, aby se zde zúčastnili meditačního kurzu s buddhistickým učitelem lamou Olem Nydahlem. Letos však došlo ke změně. Po mnoha letech dobrých přání přijel v červnu poprvé do Prahy předávat iniciace 17. Gjalwa Karmapa Thaje Dordže – hlavní představitel Diamantové cesty buddhismu školy Karma Kagjü. Praha se stala jedním z měst, které Karmapa navštívil v doprovodu lamy Oleho Nydahla během své cesty po Evropě. Program 17. Gjalwy Karmapy ovlivnil i cestovní plán lamy Oleho, a tak byl zrušen kurz přenosu vědomí (tib. phowa) plánovaný na letošní léto v Těnovicích. Tato změna vnukla nápad několika buddhistům, kteří se rozhodli na pozemku české sanghy uspořádat komornější meditační kurz s českými cestujícími učiteli. Navzdory rozmarnému počasí se zde o prodlouženém červnovém víkendu sešlo okolo devadesáti praktikujících. Většina z nás se těšila, jak bude prokládat meditační sezení s vysedáváním u vody v nedalekém lomu, ale teplota vzduchu nás všechny přinutila alespoň v prvních dnech vytáhnout svetry a bundy. Nerozptylováni svody léta jsme se tak mohli skvěle koncentrovat na praxi. A že se skutečně meditovalo… Probíhala dvě tříhodinová sezení denně. Tentokrát meditace nevedli učitelé, ale naši buddhističtí přátelé, kteří se na jednotlivá sezení střídali. Večery si už ale učitelé nenechali vzít a každý z nich měl přednášku na témata, jako jsou buddhismus v každodenním životě, meditace, pohled a jednání, soucit a moudrost. Po výkladu byl vždy ponechán prostor pro otázky a odpovědi, které jsou důležitou součástí každé přednášky. Posluchač i učitel tak okamžitě získávají zpětnou vazbu a je možné upřesnit to, co snad nebylo během přednášky pochopeno, anebo je možné vyjasnit věci, které se týkají praxe. To vše je zpečetěno meditací, která přenáší informace z „hlavy do srdce“ – tedy na úroveň prožitku. Bylo zvláštní poslouchat všechny čtyři české učitele, z nichž každý má naprosto jinou aktivitu a jiný styl, jakým Buddhovo učení, dharmu, přednášejí. Ze všech byla cítit hluboká důvěra v praxi a myslím, že inspirováni jsme se cítili všichni, ať už noví přátelé buddhistického učení, pro které to byl první kurz, či dlouholetí praktikující, kteří si přijeli pro novou dávku motivace k rozvoji. Své kontakty a vztahy jsme upevňovali i během dlouhých tanečních večerů. Brněnští buddhisté neváhali opět využít svých organizačních schopností a otevřeli populární bar s příznačným názvem „Buddhabar“. DJ Danda se už pomalu stal na hudební scéně českých buddhistů legendou. Ten, koho elektronická hudba příliš neuspokojila, si přišel na své během vystoupení člena královéhradecké sanghy se saxofonem a kamaráda s kytarou. Vrcholem se ale každopádně stali zpěváci ze všech koutů republiky a jeden hlas i z francouzských výšin. S mikrofonem v ruce se tato skupinka postarala o zábavu a zpěv až do ranních hodin. Podobná atmosféra mezi lidmi panovala během okamžiků, kdy čeští hokejisté vyhráli v Naganu zlato. Tehdy to ale byla jen chvilková euforie, já mám však pocit, že intenzivní „nagano“ prožíváme na všech kurzech, kde praktikujeme dharmu. Ke konci víkendu se přeci jen oteplilo a příjemné počasí nás vyhnalo na procházky do okolí. Nedalo se odolat ani provizornímu fotbalovému hřišti, kde vstřelit gól znamenalo zasáhnout balík slámy. Ti, co nehráli, se oddávali fandění z laviček před barem, kde jsme také obědvali a večeřeli. Jídlo bylo vězeňského typu, ale množství kečupu vždy dochutí cokoli. Během těchto několika dní se ke kurzu přidal i Viliam Poltikovič. Viliam je dokumentarista, který dosud natočil přes 100 filmů a pracuje převážně pro Českou televizi. Je znám svou specializací na filmy s duchovní tématikou. Sám není stoupencem žádného náboženství, čerpá z různých duchovních proudů. Zejména pro jeho velmi blízký vztah k buddhismu jsme ho před pár lety požádali o spolupráci na dokumentech o buddhismu Diamantové cesty. Od té doby ve spolupráci s Romanem Laušem a Veronikou Černou z brněnského centra vznikl již dokument z cesty lamy Oleho a jeho žáků po Bhútánském království, která se konala na přání zesnulého mistra meditace Lobpöna Cečhua rinpočheho v roce 2003. Dokument s názvem „Bhútán: Poslední pohádkové království“ byl odvysílán v cyklu Cestománie. V současnosti Viliam spolu s námi připravuje dokument o buddhismu Diamantové cesty na Západě. Během letošního těnovického kurzu sbíral materiál a dělal rozhovory s řadou praktikujících. Zůstal – ačkoli to neměl v plánu – až do skončení kurzu, a dokonce se i odtrhnul od kamery a zatančil si s námi během večírku na oslavu narozenin všech letošních třicátníků. Kurz skončil v úterý po poledni. Aby nás nebolely nohy z dlouhého sezení v meditačních pozicích, dopřáli jsme si ještě důkladný úklid centra na protažení těl. S pohledem na překrásnou krajinu jsme nasedli do aut a rozjeli se do svých měst. Myslím, že většina z nás si už při odjezdu plánovala další návrat do Těnovic. Malý letní kurz má za sebou už osmiletou historii. Dojmy z minulých ročníků v obrazech i slovech najdete na této stránce.  (a více v galerii)